Mgr. David Gajdošík
Za svou nejlepší učitelskou přednost považuji to, že nejsem učitel. Tedy lépe řečeno, že jsem původně vystudoval i pracoval jako technolog. Teprve až po pracovních zkušenostech jsem začal učit.
Asi i díky tomu na sobě pozoruji, že mám diametrálně odlišný názor na způsoby vzdělávání, mám jiný přístup k výuce, k dětem, k rodičům a vůbec i k fungování škol, než mívá běžná "řadová" učitelka.
Mým prioritním cílem je šťastný a sebevědomý jedinec. Aby
tohoto šlo docílit, snažím se, seč můžu, o aplikaci tří nosných bodů:
1) Respekt a uznání
- snažím se vytvářet přátelské prostředí, ve kterém se zúčastnění respektují a dovedou si říct jak příjemné, tak nepříjemné věci, bez pocitu viny a strachu
- oceňuji kreativitu a nápady, v kombinaci s respektem k ostatním
- na žáky se nechci dívat jen pohledem, "že to tak udělali", ale hledám příčinu, proč to udělali zrovna takto
- posiluji silné stránky každého jedince (i ty s kterými třeba nesouhlasím), naopak opravdu netoužím po "jednotnosti"
- snažím se o uznání i těch méně viditelných, stejně tak ale podporuji ty silnější na jejich cestě
2) Důvěra, že to dokážeš
- vůbec mi nevadí chyby a nedostatky - jsem přesvědčen, že právě ty vedou k odbourání strachu a pocitu viny, zvláště v případě, když si je uvědomí a snaží se o jejich zlepšení
- proto se cíleně snažím nikoho neponižovat, nezesměšňovat, ani netrestat za to, že se mu něco nepovedlo, ani za jinakost
- nátlak ve vzdělávání nefunguje (např. důtky fungují sice "skvěle", ale jen velmi krátkodobě - tedy vlastně nefungují). Já se snažím o dlouhodobější efekt, a proto nátlakové metody mi jsou cizí.
- naopak se snažím o podporu toho, že to dokážeš (i za cenu opakovaných neúspěchů)
- podporuji úsilí o překonávání domnělých překážek a možností
3) Dovednosti a znalosti
- bez znalostí neuděláme nic, jsou nutné a potřebné pro praktický život
- snažím se rozvoj uvažování v souvislostech - proto se ptám na otázky typu "proč to tak je", "kde to najdeš", "vysvětli, proč by to nemohlo jít jinak" ...., které upřednostňuji, před naučenými frázemi ze sešitu
- ještě cennější jsou ty dovednosti - tedy obrovský soubor věcí, díky nimž dokážeš své znalosti naplno využít
Je pochopitelné, že se mi to ne vždy daří. Svými postoji i přístupem se však o to snažím. Zároveň si uvědomuji, že se nikdy nedovedu zavděčit úplně všem žákům ani jejich rodičům.
Za další svou přednost považuji to, že mám zkušenosti z úplně rozličných typů zařízení pracujících s dětmi. Namátkově:
- s několikaletou prací s dětmi z dětských domovů
- s mnohaletou prací ve sdružení dětí a mládeže Duha
- se vzděláváním dětí jak na menším městě, tak ve velkém městě, tak i na vesnici
- s přístupem k homogenní skupině dětí, stejně tak z přístupu k výrazně odlišným skupinám dětí (etnicky, hodnotově, fyzicky, sociálně, ...)
Hodlám tvrdit, že díky těmto zkušenostem dovedu lépe pochopit i "nepochopitelné" a "nepochopené". Zároveň respektuji, že na světě není "jen jedna pravda". Proto se snažím o zavádění i ne úplně tradičních postupů a způsobů řešení.
Za obrovsky obohacující zkušenost považuji předávání
poznatků od jiných, skrz poznatků z reálných školních situací, různých
postřehů, způsobů řešení a vychytávek. Často se účastním kurzů a školení - mnohdy
jen ze zvědavosti - klidně jen proto, abych zjistil, že to jinde jde.
Nemám snahu "kopírovat", co dělají jinde - opakovaně se mi potvrdilo, že ve vzdělávání nejde takřka nic přenést 1:1. Inspirovat se, a některé návyky a metody přenášet do své praxe, se mi naopak osvědčilo velmi výrazně.
Tím se dost výrazně odlišuji od učitelek, které své vzdělávání ukončily před 40 lety a dodnes tehdejší praktiky aplikují. Doslova "miluji" věty "Vždyť jsme to vždycky tak dělali ...", příp. "Ale toto jsme nikdy takto nedělali ...". Zpravidla bez uvedení důvodu a smysluplnosti tvrzení ....
Mimochodem, jak už jsem uvedl v úvodu, i já patřím mezi ty, kteří původně pracovali úplně v jiném oboru. Své pedagogické vzdělání jsem nabyl až dodatečně, v době, kdy jsem už sám učil. Za neocenitelný, a ničím nenahraditelný, přínos studia při zaměstnání, považuji to, že jsem výuku dopoledne zažíval jako učitel a odpoledne jako žák v lavici - tedy z jedné i druhé strany. Tuto jedinečnou a obrovsky přínosnou zkušenost bych přál každému učiteli. Doslova na vlastní kůži jsem prožíval přesně ty "hrůzostrašné" situace, které zažívaly děti ode mne. Postupně jsem si začal uvědomovat, jak svými "učitelskými" praktikami zahlcuji jejich poznání, vymýšlím zbytečné překážky, a že vlastně spoustu věcí dělám přesně naopak.
Ve volných chvílích se věnuji turistice, jezdím na kole, obecně
vítám pohyb a pobyt v přírodě.
Mám rád vlaky a jízdu v nich - klidně si dovedu zajet jen tak tam, otočit se, a hned zase zpátky.
Dlouhodobě pečuji o turistické značení. Kdo někdy šel po značkách (tedy asi všichni), tak je dost pravděpodobné, že to byly zrovna ty, které jsem tam nakreslil právě já.
