1. rada: Nechoď na přípravné testy

• A v žádném případě ne už od září.
• Jako jo, beru to, že si na ty testy zajdeš někdy v únoru/březnu - vyzkoušet si ty testy i někde jinde, ale dřív jsou to jen vyhozené peníze oknem.
• I zde platí: "Méně je více."
• Někteří rodiče zaplatí od září každou sobotu přípravné testy, najmou někoho na doučování, zaplatí další přípravný kurz ve škole a ještě nutí dělat další testy doma. Nejsem toho příznivec. Všeho moc škodí - a to platí i v přípravě na přijímačky.
• Ještě horší ale je, že to slyšíš z mnoha stran, ale od každého trochu jinak. To tě pak úplně zahltí a ve výsledku se z toho sesypeš.
• Výsledek tedy bude horší, než kdyby si na přípravné testy nechodil(a). Rodiče si ale "odškrtnou čárku", jak tě v přijímačkách podpořili, ty si taky uděláš čárku, že tam chodíš.
• Mimochodem, já mám spočítané všechny testy + nějaké cvičné navíc. Celkem spočítaných 59 testů. I kdybychom dávali dva týdně, tak je do přijímaček nespočítáme všechny. Navíc je máš zdarma a ještě s postupem.

2. rada:  Sportuj nebo dělej jiné koníčky

• Nezapomeň taky dělat to, co máš rád(a) – třeba sport a další koníčky.
• Přijímačky tu nejsou od toho, abys obrátil(a) svůj životní rytmus úplně naruby.
• Naopak ty koníčky tě hodí do pohody.
• Někdy rodiče mají tendenci ty koníčky zkrátit a přidat na učení.
• Chce to najít přijatelný kompromis.

3. rada: Hlavně začni - a to co nejdřív

• Když chceš mít vyrýsované svaly, tak posiluješ a chodíš do fitka. Když tam půjdeš jen 3x, tak pocit máš sice skvělý, ale na tvou postavu to skoro žádný efekt mít nebude. Ale když tam chodíš dlouhodobě a poctivě cvičíš několik měsíců, tak se efekt dostaví.
• A úplně stejné to je s tou přípravou na přijímačky. Když s ní začneš hned v září, tak ti garantuji, že přijímačky přečkáš mnohem víc v klidu.
• Naopak, když se na to vykašleš, a začneš měsíc před přijímačkami, tak jsi z toho děsně nervózní, a při testu uděláš plno chyb, takže získáš málo bodů . Proto doporučuji – nastav si pravidelný režim:
• ze začátku třeba úterý a čtvrtek, jeden den matiku, druhý češtinu
• stačí tak hodinka přípravy
• později (od Vánoc) je potřeba přípravu ještě zesílit
• A vydrž to celý školní rok.
• Ze začátku to nepůjde, bude to bolet a skřípat - ale to časem povolí a půjde to.
• Navíc ty přijímačkové testy jsou napsány "cermatštinou". Na ten jazyk i styl zadávání si musíš tak nějak zvyknout – a to jinak než pravidelnou přípravou nedáš.

4. rada: Přehlednost je základ úspěchu

• Zlehčuj si to – tedy používej pastelky, piš přehledně, ať se v tom vyznáš – je to pro tebe jednodušší.
• Dělej přehledné náčrtky, rozepisuj si násobení i všechny možné pomocné výpočty.
• Nejčastější chyba je "Chyba v posledním řádku".
• Prostě zapomeneš minus, vydělíš čísla naopak ...
• Překontroluj si poslední dva až tři řádky.
• Celý příklad nekontroluj a nehledej, kde jsi udělal(a) chybu. To se do toho zamotáš tak moc, že už se z toho nevymotáš.
• Zlomky uváděj v základním tvaru – tedy po zkrácení (ne nezkrácené, ne smíšené ani ne jako desetinné číslo).

5. rada: Opakuj to dokola - raději méně a často

• Opravdu není nutné dělat strašně moc testů bez efektu.  Naopak je potřeba se postupně zlepšovat.
• Ale zlepšíš se jen tehdy, když odstraníš chyby, které dokážeš napravit.
• Na to, co neumíš odstranit, se vykašli - fakt. Dáš do toho strašně moc energie a v přijímačkách to zadají trochu jinak a stejně ti to nevyjde.
• Daleko rozumnější je zlepšovat a zdokonalovat to, co zvládáš - to naopak musíš umět na 120% (prostě hodně dobře).
• A chyby odstraníš jen tehdy, když si uvědomíš, co děláš špatně (třeba si to i někde poznač), a opravíš to.
• Uvědomíš si to zase jen tehdy, když to budeš počítat pořád dokola (klidně ty samé příklady, optimálně s měsíční pauzou). 
• Naopak, když budeš počítat strašně moc různých příkladů, tak si nebudeš uvědomovat a napravovat ty chyby, a tím pádem se nikam neposuneš.

6. rada: Neřeš body ani roky testů

• Raději se soustřeď na to, co umíš – typicky na rovnice, procenta, Pythagorovu větu, výrazy, rýsování, poměr, statistiku.
• Prostě tak, že jen koukneš na zadání a už budeš vědět, jak to vypočítat.
• To proto, abys to zvládl(a) i ve stresové situaci (tedy při skutečném testu).
• Kdekdo ale řeší, kolik má bodů, místo toho, aby se soustředil(a) na to, co mu/jí opravdu jde.
• V reálu to pak dopadá tak, že ty testy děláš tak často, že už je jakoby umíš "zpaměti". Pro všechny to vypadá, že to dáváš na dost bodů, takže je všechno v cajku. V reálném testu pak ale pohoříš jak papír.
• Lepší je připravovat se po tématech – viz web na procvičování TAU (Trénuj a uč se).
• Klidně to dávej pořád dokola – myslím to tak, že si ty příklady spočítáš a třeba po měsíční pauze si je dáš znova.
• Když budeš master, tak si někde poznačíš, v čem jsi původně dělal(a) chyby. Při tom poznamenání si to uvědomíš a v dalším kole (za měsíc) se podíváš, jestli je děláš stále. Cíl je zlepšit se.

• Obdobné to je, když řešíš, ze kterého roku je test. K ničemu to není, ale moc se na to soustředíš, místo reálného zlepšování.

7. rada: Uč se s někým a mluvte spolu nahlas

• Daleko lepší je, když se budeš učit s někým. Třeba s jiným spolužákem, s nějakým starším kamarádem, sourozencem, prostě s někým věkově podobným.
• Hlavní výhoda toho je, že máte stejný "jazyk", obdobné problémy a nestydíte se mezi sebou zeptat i na "blbé" otázky. Dobře se připravuje i s dědou či babičkou.
• Naopak učit se s rodiči nebývá moc účinné. Většinou nemají nervy učit se s puberťákem bez toho, aby se vztekli :-). Pak jste nervózní oba a k ničemu to nevede. Rodiče, kteří to zvládnou, mají můj neskonalý obdiv.
• Když nikoho takového nemáš , tak ti nic jiného nezbyde, než se připravovat sám/sama. V tomto případě si hledej postupy na videích, na webu … – prostě, snaž se najít řešení. 
• Nejhorší, co můžeš udělat, je to, že budeš sedět na posteli, koukat do knížky a předstírat, že se učíš. To je jen ztráta času.

8. rada: Posuň se na vyšší level

Jestli chceš být lepší než ostatní, tak přípravu posuň na vyšší level. Není to ani o moc náročnější. Efekt je však až překvapující.

Co pro to udělat?

• Zaúkoluj rodiče – můžeš i kamaráda, ale v tomto případě je efektivnější rodič.
• Popros je, ať si s tebou sednou a ty jim podrobně popisuj, jak jsi ty příklady počítal(a) (mimochodem, já to po vás chci od 6. třídy, tedy nic nového). Třeba:
• Toto jsem udělal(a) tak protože …
• Tady jsem změnil(a) znaménko, protože …
• Musel(a) jsem to vynásobit, protože …
• Narýsoval(a) jsem to takto, z důvodu …
• Tato strana je stejně dlouhá jako tato, protože …
• Tady jsem si jenom tipnul / tipla …
• A takto si proberte příklad po příkladu. Tím si totiž postup ještě víc zafixuješ a ujasníš.
• Je dobré toto dělat opakovaně a pravidelně. Chápu zaneprázdněnost rodičů, ale aspoň jednou za týden to snad půjde.
• Rodiče ale prosím, aby s tebou měli trpělivost – ono něco popisovat taťkovi/mamce je přece jenom těžší než to popisovat kamarádovi. Navíc když si nejsi ve výpočtu jistý(á).
• Taky prosím rodiče, aby ti neukazovali své postupy, které se učili před XY lety a "nevyšilovali", že ti něco nejde. Radit ano, poradit "fígle" ano, ale přebudovávat tvůj styl ne. To by ti udělali akorát "guláš" v hlavě.
• Ze začátku to půjde ztuha a bude to drhnout.
• Asi se oba budete chvílemi vztekat a možná i hádat, ale pak se to podá a tobě to ve výsledku hodně moc pomůže.